Vybírat srdcem

Víte, jaký je rozdíl mezi dobrou a špatnou koupí? Z hlediska ekonomiky je opravdu dobrou koupí, když máte jakožto zákazník přebytek užitku, tzn., že koupená věc vám poslouží více než jakou měla hodnotu, co vás stála. Teoreticky. Jak posoudit, jestli je přebytek a jak velký už je věc trochu méně změřitelná, intuitivní. Ale my se stejně naučili ji instinktivně chápat. Sami nejspíš dokážete posoudit, co byla dobrá koupě a co špatná. Dobrá koupě (oblečení) je ta, kdy si koupíte něco, co pravidelně nosíte. Špatná koupě je kousek oblečení, který se pořád jen válí ve skříni a není vám k ničemu. Bez vlastního stylu se nám může stávat, že takových špatných koupí nám ve skříni visí hodně.

Teď, když už víme, co je dobrá koupě, víte také, co je to skvělá koupě? 🙂

To je taková superstar mezi koupenými věcmi, hvězda vaší skříně. Je to něco, co naprosto zbožňujete.

Možná to nenosíte každý den, protože jsou to krásné společenské šaty pro zvláštní příležitosti. Možná to naopak skoro nesundáte. Každopádně – jste vděční, že tuhle věc máte, máte k ní citový vztah, milujete ji, jak jen kousek oblečení milovat lze a nerozloučíte se s ní, dokud není prodřená a nenositelná. Tak to byla skvělá koupě. A proč o tom vlastně mluvím?

Ideálně, a je to tak trochu i můj cíl, by měl být šatník složen převážně z takových skvělých koupí.

Proč? Protože tak bude docela efektivní, budete z něj mít dobrý pocit. Nevím, jak vy, ale já nejsem moc vděčný člověk. Často mám problém ocenit věci, které v životě mám. Ale když mám kolem sebe věci, které mám opravdu ráda, ocenit je dokážu. Podívám se na ně a jsem vděčná za to, že je mám, že jsem si je mohla koupit. A to je mnohem lepší životní pocit, než se rozčilovat nad tím, že nic není, jak chcete… protože… praktičnost vám moc štěstí nepřinese 🙂

Vzpomínám, že dříve jsem měla také takový zlozvyk si koupit o něco levnější věc, která nebyla úplně dle mých představ, ale stála méně a já si říkala, že něco dražšího a „dokonalého“ si nemůžu dovolit. Pokud trochu jedete ve spiritualitě, zákonu přitažlivosti apod., možná už tušíte, že to není správný přístup. Když jsem si začala dovolovat kupovat věci, které jsou zcela dle mých představ, i za těch víc peněz, nakonec se na ně ty peníze někde vždycky našly. A nejen to, většinou mi ty věci sloužily déle, líp a měla jsem z nich lepší pocit. Zatímco ty méně kvalitní „výhodné“ koupě se brzy porouchaly. Ale občas to pořád dělám, hlavně s mobily, to je pro mě nezbytnost nikoli radost.

Dejte na mou radu: Vždy si kupte radši to hezčí, kvalitnější, to, co budete milovat, protože mít šatník plný věcí, které zbožňujete, je vždycky lepší, než ho mít funkční, ale nudný, který ve vás nevyvolává vůbec nic. Je ok v něm mít doplňkové věci, které se hodí k těm hlavním, milovaným (příp. také specifickým – jádro stylu), ale snažte se nakupovat tak, abyste se vždycky mohli podívat (nejen) do skříně a říct si, že jste vážně šťastný člověk, protože máte všechny ty krásné věci, ze kterých jste nadšení.

Musím se přiznat, že můj šatník už k tomu pomalu směřuje a nedávno jsem si pořídila lodičky a kabelku, ze kterých mám radost ještě teď (už je to asi měsíc). Možná si štěstí za peníze nekoupíte… rozhodně ne třeba štěstí v lásce… ale i ty peníze a majetek jsou součástí každého štěstí a když nakupujete chytře a s rozmyslem… a s láskou… tak se rozhazování peněz za hadry změní ve sbírání krásných „artefaktů“, které potěší oko ještě dlouho poté, co uplynula lhůta pro vrácení. A takové nákupy, narozdíl od těch povrchních, stojí zato.

Na takových nákupech si budujte šatník 🙂

P. S. Co může být více autentické než nosit věci, které milujete? I naše pocity jsou, přece jen, součástí nás a tímpádem autentické. Na to by se nemělo zapomínat.

Sdílej:

Komentáře

  • Nielian

    O mikině jsem už uvažovala. Do stylu by mi celkem šla. Má to ale háček. Nejsem si jistá, jak jde k postavě typu hruška. Ač vizuálně si nepřijdu tolik výrazně jako hruška, míry říkají: top M/L, bottom: XL…
    Háček číslo 2 je v tom jak na odhalený krk a kus těla – bohužel u mě několik stylových kusů dojelo na tom, že nebyly dost praktické… Smutné :/
    A háček číslo 3: Drží na mikině jehličí, listí, tráva apod.? Jsem člověk, který se v lese rád rozplácne na zemi a rozjímá. A když se zvednu a mám na sobě půlku lesa, tak nemám velkou radost 😀
    Doufám, že to nejsou úplně zcestné dotazy. Uvědomuju si jasně, že v kamenném obchodě bych se takto rozhodně nevyptávala…

    Odpovědět
    • nerisa

      Takhle, je to mikina, ne kabát, takže moc nejde počítat s tím, že zakryje i krk, to by musela mít stojáček a ne kapuci, což… nevím, pro mě osobně je kapuce praktičtější. Na zimu mám kabát se stojáčkem bez kapuce, takže obvykle beru tuhle mikinu, šálu, na to kabát a mám zakrytý krk i něco na hlavu, když sněží 😀 Jinak obecně na zakrytí krku můžu doporučit právě šátek nebo šálu a tričko/svetr, který má menší výstřih. Tahle kombinace mě zachránila, když se loni v létě nečekaně ochladilo a sněžilo… a já už měla kabát odvezený z kolejí u rodičů.

      Jehličí, tráva, apod. podle mě nedrží. Alespoň já s tím problém neměla, stačí oprášit a (s prominutím) válet se v tom dá všude.

      K postavě typu hruška – hodně teoreticky jsem hruška taky, alespoň pokud bych šla podle měr, tak mám víc přes boky než přes hrudník, ale podle rozšířených typů jsem spíš kuželka, tzn. takové nahoře menší přesýpací hodiny 😀 A mám nahoře i dole stejnou velikost. To jen k tomu, že to je foceno na mně. Jak otestovat, jak by to vypadalo na vás, to nevím. Zkusila jsem najít nějaký obrázek svetrů atd. doporučených pro hrušku a teoreticky by to fungovat mohlo, kapuce dělá trochu větší ramena, čímž se boky vyrovnají a zapínání odláká pozornost nahoru. Přikládám obrázek: pear

      Jinak pro mě byla hlavní starost s praktičností praní (kvůli kovovému zapínání) a dlouho jsem mikinu neprala, protože to ani nebylo potřeba. Nicméně nedávno si tím prošla, zapínání jsem pro jistotu trochu zakryla igelitem, ale s mikinou nic není, praní přežila 😀