Stylovou poradkyní jsem byla několik let, než jsem usoudila, že investuji spoustu času, který se mi nevrací a podnikání (a hlavně marketing) není pro mě. V životě jsem se posunula k jiným věcem. Jak jste si všimli, už téměř nepřispívám, myslím, že jsem tady sdílela, co šlo. Jsem ale pořád ráda, že sem chodíte a nacházíte zde inspiraci a pomoc. Proto také tento web vznikl. Vždy měl pomáhat ženám (a nejen jim) v hledání jejich stylu. Kdykoli tuto funkci plní, jsem moc ráda.
Často jsem psala, že najít si svůj styl sám je dřina, trvá to dlouho a je to těžké. Je to pravda. Samozřejmě je jednodušší, když ti někdo prostě řekne, co máš nosit. Otázkou ale je: Dokážeš to takhle přijmout a řídit se tím? Představ si, že někdo jiný možná ví, co ti sluší, ale ty jsi v životě pořád ještě v bodě, kdy nevidíš, kdo jsi a to, co v tobě vidí ostatní, ti připadá jako lež. Budeš tu „lež“ chtít nosit? A nejde jen o to. Věřím, že mám cit pro to, co k lidem patří a co jim sluší, někdy je to vidět hodně jasně, někdy méně, ale nejsem špatná v tom to rozeznat. I tak mám ale občas pochybnosti. Kdo jsem, abych věděla, co patří k člověku, kterého znám pár minut? Nemůžu se mýlit? A to nejdůležitější: Jak můžu vědět, jak se cítí a jestli se v mnou navrženém oblečení bude cítit dobře?
Přemýšlela jsem nad tím, co dělá můj styl mým stylem. Nad tím, že spoustu věcí jsem věděla už jako malé dítě, než jsem se nechala převálcovat strachem z toho, že nebudu zapadat mezi vrstevníky a odmítnou mě. Nad tím, v jakém oblečení se opravdu cítím dobře a sebou. A jak málo ho vlastně je. Nosit jenom svůj styl je určité omezení. Nevadí mi, protože jsem ho přijala dobrovolně, vím, že „moje“ věci jsou prostě nejlepší a cítím se v nich nejlíp. Nemívám moc často nutkání si obléknout něco jiného, „být někým jiným“. A když už ano, docela rychle si ho rozmluvím. Ale to je něco, k čemu jsem došla časem a co člověku nedám skrze jednu konzultaci. Navíc, jde tady o pocit a pocit je dost těžké předat. Ženy, které v sobě nemají jasno, se mě ptají na každý detail. Má být ta sukně dlouhá takhle, kratší, delší? Neměly by to poznat samy? Neselhala jsem, když jim to musím říkat?
Myslela jsem si, že předat co nejlepší návod je to správné, co mám udělat. Ale možná bych měla prostě lidi učit, aby sami poznali, co k nim patří. Částečně jsem se o to vždycky snažila svými články a návody, ale je to těžké. Ještě těžší než říct „sukně ti má končit přesně 5 cm pod koleny!“ 🙂
Není to totiž jenom o oblečení. Jedna moje „superschopnost“ je řídit se tím, co cítím, že je pro mě správné. Poznám, když se necítím dobře s nějakým člověkem, když vůbec netoužím dělat práci, o kterou se ucházím, když jsem moc unavená na to jít vařit nebo když je ta sukně tak krátká, že mi to vadí. Jistě, že jsem v životě mnohokrát zkoušela být rozumná a řídit se dobrými radami z internetu nebo od chytrých lidí. Jenomže to pro mě nefunguje. Jsem individualita a musím se řídit svým vnitřním kompasem. Ráda bych řekla, že to je něco, co by se měli naučit všichni. Nevím ale, jak se cítí ostatní, jak těžké je pro mě vnímat svůj vnitřní hlas a jestli nedělají dobrá rozhodnutí na základě jiných věcí.
Vždycky nakonec ale ten správný styl od nesprávného dělí jen dvě věci: Jestli se v něm člověk cítí dobře a sám sebou. A jestli dobře a sám sebou i vypadá. To druhé může posoudit i cizí oko, to první těžko.
Najít svůj styl sám může být těžké, ale nakonec je to jen o několika věcech:
1. správné barvy – to je objektivní věc, dají se najít podle barev těla, můžu je najít já, není tu co řešit; a taky vzory – většinou čím výraznější osobnost (a vzhled), tím více vzory snese, ostatní prostě „ubijí“
2. správné střihy – to je hodně o osobním pocitu a trochu o postavě; někdo může nosit XL a cítit se úplně v pohodě v kraťasech a někdo je dáma, která ani s vel. XS nechce mít sukni nad kolena; takže vnímej, v jakých střizích a materiálech se cítíš pohodlně a sebou! já miluju dlouhé, široké sukně, které mi vlají kolem nohou a nic neodkrývají, když chodím, bylo to tak vždycky a bylo ode mě hloupé, že jsem je nahrazovala kalhotami, abych „zapadla“
3. osobnost – ano, o tomhle je většina tohoto webu, zjisti, kdo jsi, co je pro tebe v životě důležité, co tě vystihuje, co jsi nosil/a a dělal/a přirozeně jako dítě než ti to ostatní začali vymlouvat nebo kritizovat; a především jaké části tvojí osobnosti jsou nejvýraznější, nejvíc trvalé a neměnné v průběhu času, nejdůležitější, nejvíc vidět, nejvíc tě vystihují, nejčastěji se ukazují ostatním… ty nejvíc zasahují do toho, co ti sluší; např. já jsem byla vždycky romantička, co miluje přírodu a táhne ji to k pohanství a čarodějnictví a přirozeně mi sluší zelená a růžová a miluju ty šaty a sukně a fantasy šperky — a vždycky to ve mně bylo, jenom jsem se to z různých důvodů snažila změnit, nechtěla vidět nebo tomu nevěřila (barevná typologie mě „přesvědčila“, že zelená je špatná a mám nosit modrou, třeba) … takže ve výsledku poslouchat sebe je ta pravá cesta
A vlastně ještě za 4. – mít ten správný šatník, zorganizovat si ho, držet se pá barev a střihů a věcí, co se k sobě hodí, je také důležité. Protože na co je mít svůj styl, když nevíš, jak ho sakra nosit a pořád máš plnou skříň věcí, co se k sobě nehodí??
Nechápejte mě špatně, pořád jsem ochotná poradit, doprovodit na nákupy, pomoct s šatníkem, … Takže se neboj mě oslovit, ale mysli na to, že ve výsledku jsi ty, kdo ví nejlíp. Nebo alespoň budeš vědět nejlíp, když se naučíš vnímat to, jak se doopravdy cítíš 🙂