Proč je handmade tak „drahé“?

Po minulém článku o výhodách handmade se podíváme na zoubek největšímu problému, který nám brání nakupovat ručně dělané lokální věci. Můžeme se obávat nízké kvality, ale nejvíce nás většinou děsí jiná věc – cena. Jsem Češka jako vy, vyrostla jsem tady a vím, jak těžké je si tady pořádně vydělat. Platy jsou nízké, nezaměstnanost místy vysoká a rozhodně není na vyhazování. Navíc to zkrátka není v naší povaze. Tady se pořád šetří a šetří a kdo šetří, má za tři. Kdo na tom nevyrostl? A nejčastěji šetříme na sobě, protože je sobecké utrácet za sebe. Takové handmade věci zní jako hezký výstřelek pro boháče, ale co my, obyčejní lidé? Jak si my máme vydělat na něco takového? Navíc studenti, ano, my studenti jsme na tom s penězi prachbídně. Ačkoli mi to nedá a musím říct, že mnohým by stačilo nechlastat a měli by hned i na jiné věci. Dost bylo stesků na finanční situaci našeho národa, myslím, že na úvod by to stačilo. Věřte mi, že chápu, jaké to je nemít na rozhazování. Hlavní tři položky tvořící cenu každého výrobku jsou tyto:*MateriálPráceProvozní náklady*Materiál v oblasti handmade oblečení zahrnuje především látky a galanterii. Látky u maloobchodníků se pohybují zhruba v tomto cenovém rozmezí:*

úplety pevná bavlna satény, šifony, polyester vlna směsová, čistá hedvábí luxusní, např. vyšívané látky
200 – 400 Kč/metr 150 – 300 Kč/m 80 – 300 Kč/m 300-800 Kč/m 1000 – 1500 Kč/m 1000 – 3000 Kč/m

*Existují výjimky a výprodeje, ale toto jsou běžné ceny. Pokud máte samozřejmě tolik zákazníků, že si můžete dovolit nakupovat u velkoobchodníků, ceny za metr už jsou nižší, ale zase musíte nakoupit třeba množství za minimálně tři tisíce, což malý živnostník nebo návrhář silně pocítí.*Jdeme dál. Spotřeba látek. Pokud myslíte, že ten metr stačí, mýlíte se. Různé oděvy mají různou spotřebu látky. Tabulka níže ukazuje orientačně spotřebu látky pro velikost 34, větší velikosti mají spotřebu ještě vyšší.*

obyčejné tričko,
tílko, košile, halenka
kolová sukně
nebo řasená sukně
zimní kabát sako jednoduché šaty složitější šaty, s kolovou sukní,
večerní róba, apod.
1 m až 1,5 m 2 metry 2 – 4 metry 2 – 3 metry 1, 5 – 2 metry 2 – 4 metry

*Některé modely mohou mít zdvojenou spotřebu látky, neboť jsou z látky průsvitné, příp. jedné průsvitné a jedné neprůsvitné. K těmto cenám je ještě třeba připočítat u některých modelů podšívky (cca 150 Kč/m) a galanterii. Galanterie zahrnuje všechny zipy, knoflíky, ozdobné lemy, krajky. Zip pořídíte mezi 5 a 20 korunami, knoflíky jsou na tom podobně, krajky jsou už dražší, záleží na kvalitě zpracování a složitosti. Mohou se pohybovat od 50 Kč/m až po třeba 200 Kč/m!*Jde vám z toho hlava kolem? Nedivím se, ale ještě nekončíme. Zatím máme pouze třetinu ceny – materiál. Řekněme, pro snadnější další počty, že šijeme obyčejné tričko jaké koupíte v řetězci za dvě stovky. U handmade výrobce tolik určitě stát nebude. Dle tabulek si sami můžete spočítat, že jen materiál vás bude stát zhruba 400 Kč. A to předpokládáme, že nepotřebujeme žádnou podšívku, zip ani krajku. Nyní práce. Kolik dostáváte na hodinu? A víte, kolik je minimální mzda? Pokud nemám staré informace, je to aktuálně 55 na hodinu. Pak máme tzv. zaručenou mzdu, tedy kolik máte dostávat na určité pracovní pozici s určitým vzděláním. Švadlena šijící ručně celé oděvy by měla mít zaručenou mzdu 71,60 Kč/hod. Teď je samozřejmě třeba vědět, kolik hodin strávíme ruční výrobou jednoho modelu (v našem příkladu trička). Samotné nachystání střihu a nastříhání látky nám může zabrat i dvě hodiny. Se šitím už je to horší, záleží na složitosti, ale klidně s tím zabijete celé odpoledne. Řekněme, osmihodinová pracovní doba s nějakou tou pauzou. Na jedno tričko, pokud ho chcete mít opravdu kvalitně a dobře zpracované, máte overlock a ještě spěcháte. Jiné modely zaberou i několik dní (třeba kabát či sako je minimálně na týden, spíše na dva, je-li klasické). Můžete denně pracovat více či méně hodin, někdy se daří méně jindy více, ale dejme tomu, že jsme šitím strávili 8 hodin.*Naše tričko zatím vychází na: materiál za 400 + práce za 573 = 973 Kč*A to zahrnuji pouze práci odvedenou na konkrétním jednom výrobku. Výrobce handmade prodávající na internetu musí strávit dlouhé hodiny ještě další prací, patří tam např.: účetnictví/daňová evidence, shánění a nákup materiálů, vymýšlení a navrhování výrobků, propagace výrobků, navštěvování burz, jarmarků a jiných prodejních akcí, vyřizování e-mailů a objednávek, zodpovídání dotazů, focení výrobků, sepisování popisků, atd.
Třetím typem nákladů jsou . Řadím tam všechno, co je k práci potřeba. Při práci z domu to jsou tak například energie, opravy šicích strojů, nákup veškeré techniky a spotřebního zboží (nitě, propisky, šicí stroje, žehlička, krejčovské nůžky, špendlíky, …). Pokud výrobce nepracuje sám, tak ještě platy zaměstnanců a pokud nepracuje z domu, patří tam pronájem a zařízení dílny či kanceláře. V případě, že nemá žádný hlavní příjem nebo nestuduje, platí si výrobce ještě zdravotní a sociální pojištění. A ty dva tisíce a více se také nesnesou jen tak z nebe.
Provozní náklady se často započítají do ceny výrobku jako určité procento, protože se na ně vlastně „skládá“ část zisku ze všech prodaných věcí. Pokud tedy zvažujete začít s jakýmkoli podnikáním, je dobré si spočítat, jestli se vám to vyplatí, kolik bude stát váš výrobek či služba a budou-li ho lidé ještě za tu cenu kupovat. Podnikatelská vsuvka 🙂
Posledním rozhodujícím faktorem pro určení ceny je konkurence. Nechceme mít věci několikanásobně dražší než oni, proto se u triček držíme tak kolem té tisícovky. Máte-li malé náklady, může tedy naše tričko ve výsledku stát asi 1000 Kč, což je norma pro handmade trička, anebo třeba až 1500 je-li složitější a vyžaduje další materiál a práci nebo máme-li náklady vyšší. Doufám, že teď po vyčerpávajícím rozepsání chápete, za co utrácíte, když kupujete handmade a proč si výrobci opravdu nemohou nižší ceny dovolit. Pro srovnání, v průmyslovém podniku mají mnohem nižší ceny materiálů (množstevní slevy a nekvalitní materiál) a práce (výroba v zahraničí, kde opravdu dělníci nemají zaručenou stejně vysokou mzdu jako tady) a další náklady jim šetří stroje (je potřeba méně pracovníků a ruční práce). V průmyslovém podniku zakoupením výrobku neplatíte těm, kteří jej vlastnoručně vyrobili. Přispíváte na platy manažerů, marketingových pracovníků, účetních, nákup strojů a na energie, vyčerpávání přírodních zdrojů. A také pokrýváte náklady na ty tisíce vyhozených kusů, které hnijí na skládkách, protože se neprodaly. Handmade je oproti tomu často na míru a zakoupený materiál se využije, protože malý výrobce nemá na rozhazování. Doufám tedy, že jsem vám celou problematiku cen handmade co nejlépe objasnila a již chápete, proč jsou ceny ručně dělaných výrobků takové, jaké jsou. 

Sdílej:

Komentáře