Tři hlavní složky osobního stylu jsou barvy, střihy (tedy respektování proporcí těla) a dojem či pocit, který se definuje nejhůř, ale je pro styl klíčový. Takový dojem můžeme nazvat jakkoliv, může to být estetika (jako fairy-core), archetyp (princezna, bohyně), přídavné jméno (dramatický, romantický) anebo esence. Tak je nazývám třeba já (vlastní esence připravuji) anebo John Kitchener, stylista, který v zahraničí funguje od 60. let minulého století.

John Kitchener svým přístupem inspiroval řadu stylistů i běžných módních nadšenců. Začal u barevné typologie a pak vytvořil svých vlastních 7 stylových esencí, resp. poupravil základ, který už známe z typologie Davida Kibbeho (o něm jsem psala minule). Dnes si tedy představíme jeho přístup a esence.

P.S. Pokud tě téma zaujme a chceš se dozvědět víc, doporučuji videa od Gabrielle Arruda (v EN).

Proč jsou esence tak důležité, jak fungují a jak se liší od Kibbeho typologie?

Typologie Davida Kibbeho říká, že styl vychází z proporcí těla. Má přitom poměrně úzce dané parametry, dle kterých lze člověka zařadit do daného typu. Problém je, že vyznat se v nich a někam se zařadit je docela těžké. Většinou je člověk takovou směsicí prolínajících se prvků, že konečné rozhodnutí, jaké střihy nosit, by mělo ideálně vyjít ze zkoušení různých střihů a (objektivního) zhodnocení, co na něm vypadá nejlépe.

Zároveň je tady ale ještě jeden problém. Tělesné proporce totiž nestačí. Do toho, co člověku sluší, vstupují ještě dva faktory.

První je ten, že pocit z těla a obličeje může být rozdílný. Aka, někdo má třeba spíše romantické tělo a spíše dramatický obličej. Ale jeho tělu nebudou slušet dramatické střihy o nic víc, než jeho obličeji příliš něžný styl.

Druhý faktor je celkové vyznění člověka, tedy, jak působí. A do toho vstupují i věci jako chování, tón hlasu, způsob pohybu, zkrátka – osobnost. A nemusí to vůbec odpovídat tělesné stavbě. Např. žena s něžnými křivkami může být docela drsná a hlasitá (nic špatného na tom), anebo naopak ten vysoký kus ženské je plachý andílek. Co s tím?

Kitchener přišel s přístupem, který tento problém ve velké míře řeší. Zatímco dle Kibbeho každý spadá do jednoho z typů, Kitchener místo toho tvrdí, že každý má několik esencí a ty tvoří jeho styl. Což je přístup, který může být zkombinován s původními Kibbeho typy – i fungovat nezávisle na nich.

Co to znamená prakticky?

Např. dvě ženy, které dle svých tělesných tvarů spadají do Kibbeho romantického typu, mohou mít různé esence. Jedna může být k tomu přírodní a dívčí, druhá naopak dramatická a éterická. Dvě rozdílné ženy, dva rozdílné styly, přitom stejný typ postavy. Jedná se o více fluidní, méně svázaný přístup. Člověk může mít takových esencí klidně tři i pět, a Kitchener sám určuje typy (esence) procentuálně, nikoliv jako danou kategorii. V tom máme na styl podobný náhled, protože já sama vyznávám názor, že každý člověk je individuální kombinací více prvků, stylů – nebo právě esencí.

Co je to esence?

Esenci lze nejlépe definovat jako dojem či pocit, který máme z kombinace prvků. Což je stále velmi nejasná definice. Prakticky ale myslím, že každý dokážeme podobný dojem rozpoznat a vidět, stačí se podívat například na koláž obrázků. Věci (a také osoby a oblečení), mohou působit klidně, dramaticky, něžně, temně, lehce, nevinně, provokativně, … spojením podobných charakteristik do jednoho pocitově jednolitého celku vzniká esence.

Esence ale nejsou tak subjektivní, jak se může zdát. Pokud jednomu člověku sluší kožené bundy a vypadá v nich drsně a cool a jako by se pro ně narodil, většinou to tak uvidí všichni víceméně stejně. Možná nebudeme vědět proč, ale řekneme si, wow, ten člověk vypadá dobře. Kdyby si ale na sebe vzal něco diametrálně odlišného až opačného, třeba ty volánky, budeme cítit, že to není ono. V tom lepším případě. V tom horším bude vypadat vyloženě směšně. Takovou sílu mají esence a dojmy.

Najít své esence, ať už si je vytvoříš a definuješ sama, převezmeš ty od Kitchenera, ode mě nebo úplně někoho jiného, je klíčem k osobitému, slušivému, prostě perfektnímu stylu.

7 esencí podle Johna Kitchenera

Éterická esence (ethereal/angelic)

John Kitchener je původním autorem éterické esence – a tedy i éterického stylu, který najdete u mě na webu. Sama jsem před lety tuto esenci/styl našla na Truth is Beauty, což mé stylové hledání výrazně ovlivnilo a posunulo. V čisté Kibbeho typologii jsem se nemohla najít, ale éterickou esenci u sebe vnímám – a našla jsem ji také u několika svých klientek. Proto si myslím, že je to objev který musím sdílet dál.

Jak se tedy pozná éterická esence? Ke komu patří? A jak se projevuje – v člověku i oblékání?

V Kitchenerově systému sice esence také vychází z fyzických charakteristik, více než proporce celého těla ale berou v úvahu rysy a vyznění obličeje. Takže zatímco člověk s éterickou esencí může být v extrému, vysoký, štíhlý, s dlouhými, útlými končetinami a spíše bez křivek, pro určení esence je nejdůležitější tvář. To znamená, že éterická může být i (dle Kibbeho romantická) nižší, zaoblená žena.

Éterické rysy se podobají dramatickým. Typicky mají oválný, dlouhý obličej, trochu ostrosti a výraznější kosti, zároveň ale působí ve srovnání s dramatickou esencí jemněji, ženštěji – jinově. Mohou mít úzké, ale měkké rty, dlouhý, úzký nos, apod. Nejdůležitější je ale celkový dojem. Éteričtí působí, jako že jsou myšlenkami jinde, mají zasněný výraz, pronikavý pohled, celkově jsou spíše jemní než kontrastní – i ve své přirozené barevnosti. Mohou působit jako z jiného světa, ani mladě ani staře – spíše, jako by byli věční.

Éteričtí jsou často obsazováni ve filmech jako pohádkové bytosti, zejména mořské panny, bohyně, andělé či elfové nebo vědmy a čarodějové. Když se podíváme na herce z Pána prstenů, Gandalf, Arwen i Galadriel mají éterické kvality v sobě přirozeně a proto vypadají ve svých rolích velmi přesvědčivě. Typickým zástupcem osobností s éterickou esencí je také Tilda Swinton.

Éterické je vše lehké, prodloužené, ale i lehce oblé – třeba natažená křivka, jakou mají jemně vlnité vlasy. Oblečení v tomto stylu bývá obvykle z jemných, průsvitných materiálů a ve světlých barvách, jako je bílá. To je ale poměrně zjednodušené. Éterické jsou i zvonové kalhoty a rukávy, dlouhé, splývavé sukně, zvlněné lemy, … když se nad tím zamyslím, spousta mého oblečení – i to, které na první pohled nepůsobí typicky étericky – má éterické prvky a díky tomu mi sedí. Éterickou esenci tedy lze zařadit do běžného oblékání i poměrně nenápadně, není nutné nosit rovnou bílé dlouhé róby.

Éterické vzory jsou jemné, zakřivené, složité. Mohou se inspirovat přírodou. Éterická esence si dobře rozumí také s historickými, futuristickými a fantasy prvky. Sedí k její „bezvěkosti“. Dlouhé kápě, korzety, ornamentální šperky. Patří k ní i všechno delikátní, jemné a drobné – jako malinké knoflíčky. Zde kontrastuje s dramatickou esencí, kde více je více a vše je velké a okázalé.

Mladistvá/dívčí esence (ingenue)

Dívčí esenci/styl poprvé přinesla McJimsey, předchůdkyně Kibbeho, nicméně sám Kibbe ji vynechal, protože mu připadala příliš nevhodná pro styl dospělých žen. Kitchener ji ale do svých esencí zařadil a myslím, že udělal dobře. Mnoho žen od určitého věku vypadá v dívčím stylu divně až směšně, přesto existují výjimky, ke kterým patří a svou mladistvou jiskru si uchovávají až do pozdního věku. Možná už pak nenosí zrovna krátké sukýnky, ale zaoblené límečky a áčkové střihy mohou mít pořád.

Jak se tedy pozná dívčí (neboli mladistvá, protože myslím, že tyto esence mohou mít i muži) esence?

Mladistvá esence nejčastěji patří k bytostem drobným a jemným, které sdílí některé charakteristiky mládí, jako jsou velké oči, jemné rysy, malý nosík, plné menší rty a zaoblený obličej. Hlavním ukazatelem této esence je ale celkové mladistvé vyznění. Bez ohledu na věk, mladistvá žena působí mladě, dokonce nevinně až naivně (i když taková reálně být nemusí!). Typickou představitelkou byla Audrey Hepburn či Marilyn Monroe, v současnosti tuto esenci najdeme třeba u Natalie Portman, Zooey Deschanel nebo Amandy Seyfried.

Ženy v mladistvé esenci mohou mít i esenci romantickou, pokud ji ale nemají, dobře je rozeznáme podle toho, že příliš svůdné, ženské, odhalující oblečení na nich vypadá nepatřičně až vulgárně. Zkrátka se k nim nehodí ani v dospělosti.

Oblečení může připomínat styl pro malé holčičky, pouze v dospělejší, mírnější podobě. Sluší jim rozevláté šaty, klidně i s kratší sukní, halenky ke krku, oblé límečky, princesový, áčkový a empírový střih, baleríny s přezkou, drobné šperky, mašle. mohou mít motivy jako jsou puntíky, jemné proužky, ale ty odvážnější klidně i potisk zvířátek, jahod, apod. Dobrou inspirací jsou pro ně styly jako lolita nebo vintage, retro.

Romantická esence (romantic)

Romantická esence podle Kibbeho a Kitchenera má blíže ke svůdnému stylu než tomu romantickému, který najdeš v mé stylové galerii. Vyzařuje smyslnost, vášeň, temperament, zralou ženskost, ale také láskyplnost. Ženy s romantickou esencí mají kulatý nebo srdcovitý obličej, plné rty, velké oči s pronikavým pohledem, jemnější nos než dramatické (ale výraznější než dívčí) a vypadají nejlépe se zvlněnými vlasy. V nevinných dívčích šatech vypadají nepatřičně, pokud nemají zároveň i dívčí esenci, zato jim sluší střihy obepínající jejich křivky.

Romantické oblečení bývá zdůrazněné v pase, vyznačuje se řasením, záhyby, měkkými křivkami. Typické jsou srdcové výstřihy, korzetové topy, zavinovací šaty a sukně. K romantické esenci patří také luxus, tedy třpytivé okázalé šperky, materiál jako se samet a satén nebo hedvábí, vše příjemné na dotek a poddajné, aby to splývalo po těle. K šatům se samozřejmě nejlépe hodí lodičky. Barevně snesou i trochu kontrastu, tedy např. černá a rudá krajka na nich může vypadat skvěle (a to i když není černá normálně jejich barva, snesou ji lépe než jemnější dramatické esence), stejně tak větší potisky, jako jsou třeba růže. Vždy by ale stejně jako ostatní typy měly primárně respektovat svou přirozenou barevnost.

Zatímco ženy bez romantické esence mohou v typicky svůdných šatech a pozicích (třeba na fotkách) vypadat nepřirozeně až směšně, romantické mají opačný problém – a to že v nevinném oblečení mohou vypadat tak trochu vulgárně, obzvlášť, pokud mají i větší křivky. Např. strohá košile, která vypadá dobře na klasických a dramatických, u romantické ženy přitahuje pozornost, protože její křivky (a jejich nepatřičnost pro daný tuhý a úzký kus oděvu) ještě zdůrazní.

Podobně v jednoduchých rovných saténových šatech může dramatická žena vypadat skvěle a módně, zatímco romantická bude vypadat, že vyběhla ven z budoáru v noční košilce. V dívčích šatičkách se bude zdát, že jsou příliš krátké, příliš nápadné. Prostě nemůže svou ženskost zakrýt a ironicky vypadá méně eroticky v oblečení, které její křivky respektuje, je měkké a obtáhlejší. Přesto ale nejde o moderní svůdný styl s minišaty a topíky nad pupek. Spíše se inspiruje ve střizích padesátých let a nostalgické, historické ženskosti.

Klasická esence (classic)

Elegantní, sofistikovaná, vyrovnaná… klasická esence se vyznačuje jednoduchostí, harmonickým dojmem, který nenarušuje žádný příliš výrazný kontrast. Klasické ženy jsou přirozeně elegantní. Pohybují se s grácií baletky, kterou jim ostatní mohou jen závidět. Působí královským, aristokratickým dojmem a vyzařují vnitřní klid – a to i bez zlata a drahých šatů. Prostě to mají přirozeně. A také jim přirozeně sluší ty klasické šaty, kostýmky a perly, ve kterých řada jiných vypadá zvláštně. Možná i proto, že působí velmi dospěle i v nízkém věku.

Co se týče fyzických charakteristik, vyrovnanost a uměřenost se objevuje i v jejich rysech obličeje. Tak akorát zakulacený obličej, tak akorát velký nos, ústa, oči. Nenajdeme velký kontrast mezi jednotlivými rysy tváře, např. úzké rty a delikátní nos. Většinou jsou také symetričtí. Další poznávací znamení je, že člověk, který v sobě nemá klasický styl, může v jeho oblečení vypadat příliš nudně, svázaně anebo ztraceně.

Jejich oblečení je stejně jako zbytek těla „tak akorát“. Obepíná postavu, ale ne příliš těsně. Je z pevného materiálu, skoro až svazující, nicméně nepůsobí tak ostře a výrazně jako dramatické. Lodičky na nízkém podpatku, perly, drobné zlaté šperky, rovné kalhoty, halenky, kabátky ve stylu chanel, … „old money“ estetika. Představit si elegantní styl není vůbec těžké. Zásadní je také jak působí celkový outfit. Nic by nemělo barevně ani stylově příliš vyčnívat, vše by mělo být v harmonii.

Přírodní esence (natural)

Z fyzického hlediska, stejně jako u Kibbeho typologie, se lidé s přírodní esencí vyznačují tím, že mají výraznější rysy – spíše velké, široké, hranaté, „tupé“ spíše než ostré tvary. Např. tedy úzké rty, výrazný široký nos, hranatý tvar obličeje, apod. Působí přirozeně, přátelsky, pohodově. Ve filmu najdeme přírodní celebrity často v rolích jako je holka od vedle, kamarádka anebo pohodářka z venkova, co si sama umí nasekat dřevo na otop. Celková estetika je samozřejmě inspirovaná přírodou, ale přírodní styl dle Kitchenera a Kibbeho je i typická ležérní, městská nebo pánská móda, jako jsou džíny, ne jen boho a etno.

Oblečení v přírodní esenci je pohodlné, spíše volnější. Rovné až široké kalhoty, boyfriend džíny, košile, volné halenky, svetry, také saka, ale ne tak na tělo jako pro elegantní esenci. Jako obuv poslouží tenisky, kozačky, mokasíny, … Mohou nosit i sukně, typicky rovné, např. i s knoflíky. Šperky jsou spíše hrubé, velké, přírodní, např. kožené nebo jantarové náramky.

Zatímco romantická esence by v podobném oblečení vypadala nudně a utopeně (tak poznáš, že přírodní není tvoje), k přírodním sedí dokonale a naopak vypadají nepatřičně v čemkoliv příliš okázalém. Také látky pro jejich styl jsou přírodní, hrubé, klidně i mačkavé jako len, manšestr, džínovina, bavlna. Účes pro přírodní esenci je pak ideálně nízko-údržbový, může jít o dlouhý i krátký sestřih dle dalších esencí, podstatné je, že nepotřebují žádné složité vlny a trocha „neučesanosti“ je úplně v pořádku.

Dramatická esence (dramatic)

Dramatičtí lidé většinou působí přesně tak, jak by se od názvu jejich esence očekávalo. Jsou výrazní, nepřehlédnutelní, možná až trochu znepokojiví. Působí seriózně, možná občas nepřívětivě, ale to nutně neznamená, že nemají přátelskou povahu. Jejich rysy obličeje jsou ostré či hranaté, uzší rty a oči, výrazný nos, typicky výrazné lícní kosti a ploché až propadlé tváře. Jejich přirozená barevnost bývá také kontrastní, např. (ale ne nutně) černé vlasy a světlá pleť. Bývají vysocí, mohou mít užší ramena a boky, které jsou v podstatě v rovině. Vlasy mívají jemné, rovné, dobře vypadají s krátkým anebo velmi uhlazeným účesem, ale třeba i s výraznými kudrnatými vlasy.

Sluší jim oblečení, které je výrazné, ale v podstatě „rovné“ – rovný kabát s velkými, ostrými klopami. Rovná košile s barevným vzorem či proužkem. Velké a výrazné, hranaté šperky. Rovné až úzké kalhoty. Rovné šaty. Lodičky nebo kozačky se špičkou. Také pánský styl.

Mohou mít i luxusnější materiály, jako je satén, kožešina, anebo také pevné, tvrdé, držící tvar – třeba koženou bundu. Často k nim patří přesně ty modely, co vidíme na přehlídkových molech. I když pro běžné nošení v tlumené podobě.

Živá, chlapecká esence (gamine, lively)

Mladistvé, dívčí ženy jsou drobné, ale spíše jinové, měkké, působí nevinně a celkový dojem z nich je spíše klidnější, plachý. Gamine jsou také drobné, ale jejich rysy jsou ostřejší, postava rovnější a vypadají, jako by chystaly nějakou neplechu. Jsou energetické, živé, pořád se hýbou, gestikulují, nebojí se být hlasité a drzé. Vyzařují sebevědomí… a možná i trochu škodolibosti. Sluší jim rovné vlasy či krátký sestřih, ožijí v něm.

Jejich oblečení, zejména tedy střihy, vychází ze stylu 60. let. Barevné, ostré kontrasty (i když menší než dramatické, stejně tak mají drobnější potisky). Áčkové střihy, ať už celé šaty nebo alespoň sukně. Rovné linie, ale krátké – tedy kratší sukně, šaty, kraťasy, třičtvrteční kalhoty by jim měly sedět. Mohou nosit i pánský styl. Celkově jejich oblečení působí hravě a kreativně, přesto jsou střihy spíše jednoduché, bez volánků a podobných jinových prvků. Boty mohou mít v pánském stylu, jako mokasíny, ale také tenisky, baleríny a kotníkové boty. Sedne k nim i trocha futurismu, třeba vyšší platformy.