Už nemůžeš dál. Jsi unavená. Dlouho se o něco snažíš, ale pořád se to nedaří. Život ti takříkajíc hází klacky pod nohy. Říkáš si, že je to marný, zbytečný, že už to nechceš řešit. Je jedno, jestli si hledáš vysněnou práci, partnera, snažíš se zhubnout nebo se něco naučit. Občas ti prostě dojde dech a motivace. Stává se ti to někdy?

Mně se to v životě stalo už mockrát. Kdykoli jsem se snažila dosáhnout něčeho většího, v průběhu cesty přišla chvíle, kdy jsem byla na dně a říkala si, že chci skončit. Někdy jsem opravdu skončila. Někdy jsem šla dál, protože jsem nemohla jinak. Pokaždé jsem si ale pokládala tuhle otázku: Jaký to má celé smysl? Proč to vlastně dělám?

Někdy, třeba když šlo o studium, jsem zjistila, že to dělám ze strachu. Bojím se, že když nedodělám tu školu, tak si nenajdu práci a skončím bez peněz někde na ulici. Nebo že se na mě bude máma zlobit, zklamu ji. Jenomže strach není dostatečná motivace k tomu, abych za něčím šla, když to začne být těžké. Jindy jsem pochopila, že po něčem opravdu toužím a nemůžu jinak, než jít dál, protože se té touhy nemůžu zbavit a užírala by mě. A jindy prostě vím, že to, co dělám, MÁ SMYSL. Minimálně pro mě.

Proč to celé píšu? Myslím si, že bys měla vědět, proč dělám tuhle práci, píšu web, připravuji členskou sekci. Proč jsem neskončila, i když to někdy je těžké. Protože nakonec, i když mívám pochybnosti, si vždycky připomenu, v čem je to důležité.

Štvou mě trendy a jednotvárná nabídka obchodů. Nechci podporovat firmy v tom, aby sekaly jak na běžícím pásu svetry v jednom módním střihu, který sluší minimu lidí, a ještě samozřejmě v Číně. Raději bych viděla méně oblečení ve více stylech a tvarech. A nejradši bych úplně zakázala módu. Vím, že to nejde – přicházet pořád s jinými a novými věcmi je obživou většiny moderních firem, ať už je to oblečení nebo elektronika. A kdyby lidé nosili dvacet let jeden kvalitní kabát, nikdo by kabáty nekupoval – a styl výroby i prodeje by se musel změnit. Což by bylo dobře – z hlediska ekologie i pro nakupující. Ale to firmy nechtějí. A mně je jedno, co chtějí. Já chci, aby lidé měli svůj styl, drželi se ho a nekupovali zbytečnosti. Nechci prostě podporovat tvrzení, že každou sezónu je třeba si koupit jiné věci, aby člověk nebyl „out“, je to nesmysl. A štvou mě časopisy, online i offline, které tohle hlásají. Někdo musí vystoupit s jiným názorem. A to dělám já. Nechci podporovat módu. Chci podpořit udržitelnější šatník. I když mám oblečení ráda a ráda vybírám z vícero šatů, vše má své limity a dneska se hodně překračují.

Je mi smutno, když vidím ženy, které neví, kdo jsou a co nosit. Často poznám, že někdo není ve svém stylu pouhým pohledem. Nemusím vědět, co přesně by k němu sedělo nejlépe, ale poznám, že je úplně mimo. A mrzí mě to, vím totiž, že by ta osoba mohla vypadat, krásněji, spokojeněji, prostě víc sama sebou v jiných barvách a jiném stylu. Někdy se sama sebe ptám, jestli prostě jen nerozumí tomu, jak oblečení mluví a považuje ho za nedůležité… anebo se stydí za to, kým je? Nebo se v sobě prostě nevyzná? Dlouho jsem svůj styl hledala. Nevím, proč to pro mě bylo vždycky tak důležité. Možná proto, že pro mě oblečení je druhem umění – jako logo dělá firmu, šaty dělají člověka. Já vím, jaké to je – nevědět. A nechci, aby to prožívali ostatní.

A krom toho všeho mám prostě ráda oblečení. Je to pro mě umění a taky způsob sebevyjádření. Je to jazyk, kterým chci ostatní naučit mluvit. Chci, aby věděli, jak se prezentovat, jak se ukázat a taky aby se cítili příjemně ve své kůži.

Možná to někomu nemusí připadat tak důležité, jako třeba stavět dům, pěstovat obilí nebo léčit rakovinu, ale pro mě to důležité je. A věřím, že jsou tam venku lidé, kteří chtějí vypadat a cítit se líp. A pro ty to dělám.

A samozřejmě bych byla nejšťastnější, kdyby svůj styl měli úplně všichni a já na ulici potkávala samé krásné, barevné individuality, co jsou se sebou spokojené a nestydí se za sebe. Třeba jednou v budoucnu se to stane. No a pokud se ti koncept autentického oblékání líbí a chceš ho podpořit, nejlíp uděláš, když budeš tento článek a web sdílet mezi své známé a kamarády a řekneš i ostatním, že to nemusí s oblečením vzdávat a nechat se vláčet trendy. Pojďme spolu ukázat, že to jde dělat i jinak 🙂