Možná se vám líbí koncept autentického oblékání a rádi byste nosili věci, které říkají, kdo jste… jenomže máte jeden poměrně závažný problém – vy nevíte, kdo jste. Jistě pak můžete jen závidět lidem, jejichž největším problémem není najít sám sebe, ale rozhodnout se, jestli jsou vhodnější jedny boty či druhé. Co se vás týče – klidně to můžou být lodičky nebo sportovní kecky nebo bohémské sandály. Nemáte ani tušení. Může se zdát, že každý má alespoň nějaké ponětí o svém pravém já, reálně ale nespoléhám na to, že tomu tak opravdu je. Každý den na nás působí tolik faktorů, že jsme často naprosto a dokonale zmateni. Jak si v sobě udělat jasno?

V první řadě je dobré se zamyslet, proč nevíte, kdo jste. Je to přechodný pocit nebo to tak bylo vždycky? Zkoušíte různé věci a nemáte žádnou kotvu nebo máte nějaké „já“ pro ostatní (masku), o kterém víte, že to není vaše skutečné já? Jak se běžně chováte? Ptám se na to proto, protože podoba vašeho ne-pravého já dokáže vypovědět něco o tom, jak vzniklo a proč. Například můžete zjistit, že se snažíte být někým, kdo je oblíbený, chtěný a úspěšný. Vaše nepravé já vypovídá o tom, co si myslíte, že lidé mají rádi, co chtějí. Nebo můžete zjistit, že se chcete zavděčit především rodičům. Nebo jste si vytvořili masku ze strachu – třeba masku chladného, silného, odtažitého a nezávislého člověka, kterému nikdo neublíží. Proč? Protože se bojíte ublížení. Je třeba pochopit, co vám brání v tom být sám sebou. Co vám v tom zabránilo už kdysi dávno, jestli tento stav trvá delší dobu.

Řekněme, že se někdo snaží být tím „správným“ člověkem podle toho, co považují za správné jeho rodiče. Třeba se narodil lidem, kterým záleží na vzdělání, penězích, postavení, dobré pověsti, stabilním životě, … a tak vystudoval medicínu a snaží se to všechno mít, aby byl úspěšný člověk – a nemusí to být ani vinou rodičů, v naší společnosti celkově je úspěch velmi důležitý a většinou znamená slávu, majetek, atd. Neříkám, že je špatné za tím jít, pokud to opravdu chcete. Ale až příliš lidí se žene za úspěchem jen proto, že mají pocit, že by měli, že jinak nemají hodnotu. Pak je ovšem těžké být sám sebou, když se věnujete všemu, jen ne tomu, čemu opravdu chcete. Když nevíte, kdo jste a svou hodnotu odvíjíte od počtu úspěchů. Když se bojíte, co si o vás lidé pomyslí, a tak se pořád držíte zpátky.

Najít sám sebe je docela dlouhý proces, neudělá se to za den. Sebepoznání je celoživotní záležitost, člověk by měl vždycky reagovat na změny, poslouchat sám sebe, své pocity, bez ohledu na to, kolikrát předtím už to udělal. Ony jsou beztak proměnlivé. Zmiňuji pocity a má to význam. Pokud jste ztratili sami sebe, je tady vysoká šance, že jste se odpojili od svých skutečných pocitů. Otupěli jste, trávíte moc času v hlavě, řešíte, jací byste měli být a jak byste se měli cítit a co byste měli chtít. Jenomže být sám sebou není dělat to, co byste měli, ale to, co máte opravdu rádi. Prvním krokem zpátky k sobě je tedy překonat tu otupělost, opravdu být se svými pocity a cítit je. Pokud jste je potlačovali dlouho, z počátku to bude nepříjemné – nicméně i pocit je jen pocit, jakmile prožitý, odchází. Je v pořádku se cítit někdy špatně. Druhá věc – ale ne v pořadí, protože to jde ruku v ruce – je vědomě si dovolit být jakýkoli a cítit cokoli, bez ohledu na to, co by se „mělo“ nebo je „správné“. Zkrátka přestat hodnotit. Hodnocení je silný zvyk, ale moc nepomáhá autenticitě 🙂

Možná se ptáte – jak s tím vším souvisí pocity, proč jsou tak důležité?? Pocity jsou kompas, možná ten jediný kompas, který ukazuje, kdo doopravdy jste. To, jaký máte z věcí pocit, vám říká, jaký na ně máte názor, jestli k vám patří, zkrátka, kdo jste. Hledání sám sebe je ve své nejjednodušší podstatě tohle: Zkoušet různé věci (činnosti, ale i myšlenky, představy) a zjišťovat, jaký z nich máte pocit. Pokud jste totálně ztracení, budete muset začít takhle, od píky. Pokud už se trochu znáte, máte nějaké věci, kterými jste si jistí, nějakou zkušenost, bude se vám snáze hledat, co vyzkoušet dál. Na světě jsou miliony věcí k vyzkoušení, proto to hledání tak trvá 🙂 Ale vždy tady máte i jiná vodítka, nemusíte zkoušet úplně všechno.

Takže jak hledat (a najít) sebe?

1. Zřiďte si deník, do kterého si můžete zapisovat své objevy 🙂
2. Zkoušejte různé věci. Jaké činnosti vás baví, naplňují štěstím? Jaké ne? Jaké věci se vám nechce dělat, jaké byste naopak chtěli dělat pořád? Vzpomeňte si na to, co vás bavilo v dětství. Je jedno, z jakého důvodu jste s tím přestali. Zkuste to dělat znovu. Baví vás to pořád? Ne? Co nového vás baví teď a jako dítě nebavilo? Je něco, co jste jako děti nesnášeli a teď vás to baví? Dejte na své pocity, ne na zkušenost. Zkuste to všechno znovu, jako byste to nikdy předtím nedělali.
3. Vnímejte své pocity, všude a pořád. Co se vám líbí, co se vám nelíbí? A proč? Pokud si odpovíte na otázku proč, buďte vůči svým zjištěním skeptičtí. Estetické cítění nemá logiku, láska taky ne. Máte-li důvod, proč se vám něco líbí, možná vám ten důvod někdo dal do hlavy – a líbí se vám to jen proto, že by mělo. Např., mělo by se vám líbit umění, protože kulturní a vznešení lidé oceňují umění, že? Možná by se vám měli líbit muži a líbí se vám ženy. To by jednoho také mohlo znervóznit.
4. Prozkoumejte svoje názory na to, co je šťastný život. Zpochybňujte své plány do budoucna. Co je podle vás ten správný způsob bytí? Jak by měly správně vypadat vztahy, váš život, kariéra? Představte si, že byste žili tak, jak si myslíte, že je správné. Představte si ten „ideální vztah“. Jaký z něj máte pocit? Je vám v něm dobře? Anebo ve vás hlodá nějaké podezření, že to není to, co chcete? Zkuste si představit různé druhy vztahů, co vás jen napadne. Ve vaší fantazii je všechno možné 🙂 Kdyby nezáleželo na tom, co si lidí pomyslí, jaký typ vztahu (života vůbec) byste si z těch všech možností opravdu vybrali?? V jakém je vám nejlépe? Klidně si pomozte obrázky, videem ze seriálu či filmu, úryvkem z knihy… opravdu si to prociťte.
5. Co je pro vás v životě důležité? Proč? Které problémy, nespravedlnosti a názory ve vás vyvolávají silné vášně, ať už je to souhlas nebo nesouhlas? Co to o vás vypovídá? Jste člověk, který se zajímá o životní prostředí, politiku, umění, práva dětí nebo třeba obchod? Co připadá vám osobně morální a amorální?
6. V zásadě prostě zpochybněte vše, čemu jste doteď věřili, ať už jsou to vaše názory, výhled do budoucna nebo už jen to, kdo si myslíte, že jste a čeho jste a nejste schopní.
7. Kdybyste si mohli zahrát nějakou roli, být někým jiným na jeden den, kým byste byli a proč? Myslíte, že by vás život v kůži toho člověka naplňoval? Nebo by vás to unavovalo? Kdybyste zůstali takoví, jací jste teď, ale museli vystupovat tak, jako ten člověk… co by vám vadilo, co by se vám líbilo? Třeba tak zjistíte, že sláva s sebou přináší méně soukromí, než chcete, peníze víc starostí a děti moc velkou zodpovědnost… a vlastně o to nestojíte.
8. Jaké lidi chcete ve svém životě? Rozumíte si s takovými lidmi? Proč je kolem sebe ještě nemáte?
9. Zkuste si na internetu osobnostní testy. Anebo dotazníky! Je úplně jedno jaké, nemusí být ověřené ani skvělé. Jistě, berte jejich výsledky s velkým nadhledem, podstatný totiž není výsledek, ale vyplňování. Budete si muset volit odpovědi, což vás přinutí se nad nimi zamyslet. A buďte pozorní, nevyplňujte na autopilota to, co si myslíte, že by měla být pravda. Pečlivě odpovědi zvažujte. A kdo ví, třeba se o sobě vážně něco dozvíte i z výsledků. Já mám moc ráda MBTI typologii, ale vždy říkám, že test je dobrý ukazatel, ale hlavní je dát na svůj pocit, přečíst si charakteristiky podobných typů a vybrat si dle toho, jak se znáte. Jakmile už se trochu znáte.
10. Zkuste ze svých poznámek něco vydedukovat, najít si pro sebe (alespoň prozatimní) identitu, kterou budete dále s ohledem na své zkušenosti upřesňovat. Zjistili jste, že milujete umění a umělecké činnosti, takže jste vlastně umělec? Jste ochránce životního prostředí? Jste idealista? Jste podnikatel? Nezakládejte si identitu na jedné činnosti, zaměstnání, ne – ale na tom, co opravdu milujete, jaké máte povahové vlastnosti a co je pro vás v životě nejvíce důležité. Matka nemusí mít děti, prostě ráda o lidi pečuje. Podnikatel může být zaměstnaný, ale rád vymýšlí a uskutečňuje nové věci. Umělec nemusí prodávat obrazy, tvoří kamkoli přijde.
11. A kupte si e-book 😉 Nejen, že tam najdete další sebe-poznávací otázky, ale také spoustu „kolonek“ (stylů), ze kterých si můžete vybrat těch pár svých a i díky tomu si více ujasníte svou identitu.

Vím, že přináším hodně otázek a žádné odpovědi… hledání odpovědí už je holt na vás 🙂

Abych to tedy shrnula, to nejdůležitější je: zkoušet nové věci, zpochybňovat a zkoumat svůj dosavadní způsob bytí, dát na své pocity, nesoudit se, dovolit si být kýmkoli (i tím, co nemáte rádi a považujete za špatné), být otevřený změně. A pak, jakmile se najdete, přichází ta poslední část práce – přijmout to a ustát si to i navenek.