Mám ráda fantasy, kouzla a mýty, protože mají vztah k té naší intuitivní části, povědomí, které má svozu roli i ve stylovém hledání. Možná ještě nevíte, jaké oblečení k vám patří, ale už víte, alespoň přibližně, kdo jste, jaký by z vás měl jít dojem. A blízko k dojmům jsou i archetypy. Tyto vzorce jsou obvykle zafixovány v paměti celé populace. Jsou to osoby, persony, které mají již dané charakteristiky. Každý má nějakou představu o tom, jak vypadá a jak se chová princezna, víla, čarodějnice, královna, šašek nebo válečník. Schválně, když se řekne královna, představíte si ženu na trůnu, která má korunu, drahé objemné šaty, je ztělesněním sebejistoty, moudrosti, možná i laskavosti? Pokud ano, budiž to pro vás důkazem, že archetypy jsou opravdu univerzální. Málokdy naše představa výrazněji vybočuje od představy většiny. Jistě, některé archetypy mohou být trochu nejasné. Jinak vypadá zlá čarodějnice a jinak dobrá čarodějka, víla kmotřička, babka kořenářka.
To podstatné ale je, že archetyp s sebou nenese slova, nese představu, pocit, dojem. Sám o sobě. Když máte archetyp, máte ztělesněný dojem. Vše, co se k němu váže, je už v balení 🙂
Ráda dávám stylům svých klientek jména a často při tom využívám nějaké archetypální slovo. Něco jednoduchého, co ale vystihne podstatu. Slovní spojení jako „Přírodní dívka“ nebo „Lesní víla“, „Okázale elegantní“ nebo „Moderní královna“ – která vám zní zajímavěji?
Archetypy vám také mohou pomoci najít svůj styl. Když najdete svůj archetyp, najdete dobré vodítko, jaké oblečení by k němu šlo. Naneštěstí je archetypů mnoho a také mnoho různých testů teorií, atd., jak si pro sebe nějaký archetyp najít. Třeba archetypy bohyní nebo archetypy vývojové jako je dívka, matka, stařena. Mně osobně se líbí archetypy pohádkové, zkrátka takové ty kouzelné, co pomáhají nahlédnout do jiného světa.
Zde se zaměřím na několik nejběžnějších, a také podle mě nejzajímavějších a nejužitečnějších, archetypů.
Víla/Dívka
- archetyp víly je archetypem dívky; jakožto vílu si obvykle představíme malé, křehké, plaché či veselé dívčí stvoření, které bezstarostně tančí po lesích, zpívá, hraje si se zvířátky, miluje přírodu, je důvěřivé a velmi ženské – je to ovšem nevinná dětská ženskost, ne provokativní a svůdná ženskost dospělé čarodějky
- víla nemá/nemusí mít partnera – je „ještě moc mladá“, netouží po závazcích, ráda se nezávazně baví
- žena-víla mívá mladistvý vzhled i v pokročilém věku
- oblečení bývá dvě věci – 1. dívčí, ženské, milé; 2. přírodní, trochu rozlítané
- v zásadě to znamená šatičky, sukně, boty na žádném nebo nízkém podpatku, žádná moderna, sofistikované průstřihy, výstřihy… spíše letní šaty, jaké by si oblékla mladá holka, častěji krátké po kolena, ale sem tam i dlouhé
- klasikou jsou květinové věnečky a vůbec všemožné přírodní vzory
- víla jakožto dívka ale není spořádaná mladá dáma, je to neučesané, bosé stvoření, kterému nevadí, že se někde umaže, může mít šatičky připomínající okvětní plátky květin, klidně s asymetrickými okraji
Čarodějka
- čarodějka je nezávislá – je na nezávislá na mužích, na věku, nesnese žádná omezení – může být mladá, drzá, provokující čarodějka-rebelka, může být ve věku svůdkyně – nebezpečná, kouzelná, zastrašující, může být stará vědma nebo babka kořenářka, spojená s přírodou, ale vždy ve spojení sama se sebou
- čarodějka většinou žije na vlastní pěst někde v lese, lidé ji navštěvují, aby využili jejích služeb, ale nezůstávají – její spojení s životem i smrtí je děsí, nachází v ní vše, před čím se skrývají, svou vlastní tak opomíjenou temnotu
- čarodějka má odvahu se postavit pravdě o sobě, ať už je jakákoli, proto je málokdy oddaná dobru; v příbězích může být oddaná zlu, ale je to spíše nepochopením její neutrality – obsahuje světlo i tmu, dobro i zlo
- čarodějka je mocná, nebojí se vládnout ženskou silou a pomocí magie a síly své vůle uskutečňuje své záměry
- čarodějka je tajemná, proto není snadné popsat ji jasnými a stručnými slovy 🙂
- s čarodějkou se často pojí temné barvy, určitá otrhanost a pokrčenost, barevné pruhy, klobouk, kočky, havrani, noc a měsíc, dlouhé vlasy, dlouhé sukně, ale mladá „moderní“ čarodějka může nosit i krátké a kalhoty, někdy se čarodějkám přisuzují špičaté boty a samozřejmě propriety – kouzelná hůlka, kniha, amulety
- jejich oblečení může i jaksi romantické (ve smyslu romantismus), gothické, krajky, viktoriánské košile
Bohyně
- být bohyní neznamená být dokonalá – znamená to znát svou cenu, cítit se mocná, krásná a dokonalá taková, jaká jsem(je), bohyně je sebevědomá, přijímá samu sebe a neomlouvá se za to, kým je
- bohyně je spíše éterická, nikoli mladá, ale věčná postava
- pro muže je nedostupná, většinou ji spíše obdivují a následují, než by ji brali za sobě rovnou
- bohyně je moudrá a může být laskavá, vždy však má na prvním místě sebe, má pevné hranice, nedovolí nikomu, aby si s ní pohrával
- bohyně často nosí jednoduchá, až antická roucha, dlouhé šaty, nemusí ukazovat své tělo, ale nestydí se za něj, šaty mohou mít větší výstřih, rozparky, … s bohyní se většinou pojí i bohatá hříva vlasů a pronikavý pohled
Anděl
- andělé jsou strážci lidí, laskaví, empatičtí, často nesobečtí, mívají na prvním místě druhé, nikoli sebe, což by v lidské existenci bylo značně na obtíž osobnímu štěstí
- andělé jsou také éteričtí, nosí dlouhé bílé róby, obdobou by bylo jednoduché světlé oblečení, ať už kalhoty, sukně, tuniky, spíše rovného střihu
- většinou jsou zpodobňování s pernatými křídly a světlými vlasy
- jako většina éterických bytostí působí zároveň mladě i staře, nelze odhadnout jejich věk
Královna/Dáma
- královny jsou vznešené, plně znalé etikety, umí se ovládat a jejich místo je na trůně
- mohou být pyšné i laskavé, moudré i poněkud zlostné, ovšem, svůj život a život celého království řídí samy – dámy vládnou, tak to bývá
- královna může být nezávislá a vládnout sama, být spoluvladařkou, na kterou její muž vždy dá nebo být ve stínu svého manžela; častěji je však královna vdaná nebo alespoň vdova, nezávislostí se pyšní spíše bohyně
- královna si potrpí na tradici, módu, záleží jí na tom, aby zapadla a zároveň trochu vyčnívala – dává najevo, že je víc než ostatní, důležitější, vznešenější, zároveň si však dává pozor, aby vždy byla respektována a nebyla nikomu pro smích
- královny nosí elegantní oblečení, často šaty, v moderní době pak kostýmky nebo sukně a halenky, mohou však být i více dramatické nebo okázalé, přecejen, hermelín, kožešina, apod. patří královnám stejně, jako velké dramatické róby a výrazné, zlaté šperky – samozřejmě musí mít i dokonalý účes
Lovkyně/Válečnice
- lovkyně jsou nezávislé, odvážné, soutěživé, bojovné, připomínají někdy více muže než ženy
- muže nepotřebují (některé dávají přednost ženám) a když už, tak spíše parťáka než manžela
- umí zacházet se zbraní, ať už je to luk nebo meč, v dnešní době pak hlavně vyhledávají sport, výlety, jízdu na koni, zkrátka pohyb
- nosí hlavně praktické oblečení a účesy, na ozdobnost si nepotrpí, hlavně, aby se v tom dalo běhat, lézt po stromech a dělat cokoli se jim zamane – kalhoty, vesty, košile, pohodlné pohorky, …
Svůdkyně/Milenka
- milenka je obvykle temná postava – láká muže do záhuby a způsobuje jejich zkázu, rozbíjí rodiny, jde si za mocí a postavením nebo jakýmkoli jiným cílem přes postel
- svůdkyně je žena, která mužům plete hlavy – faktem je, že potřebuje muže, ale ne jednoho konkrétního, zkrátka jen muže obecně, je na nich nezávislá, to ona rozhoduje, komu věnuje svou přízeň
- může to být špionka, která získá tajné informace s pomocí svého šarmu, může to být Salomé, která zatančí a dostane za to něčí hlavu, může to být konkubína krále, která nenápadně ovlivňuje jeho mínění, může být pomlouvána a zavrhována, ale nakonec jí mnohé ženy závidí její svobodu a vliv
- svůdkyně se nestará o ostatní, nestará se o to, co je nebo není správné či společensky vhodné, stará se jen o své zájmy a příliš se netrápí tím, co za sebou svými činy zanechá
- svůdkyně využívá oblečení jako doplněk ke svým slovům a pohledům, nepotřebuje šaty ani dokonalé tělo, aby muže získala, ale cítí se ve svém těle sebejistě, ať je jakékoli a umí si ho užít
- svůdkyně může nosit šaty se skandálním výstřihem, výrazné barvy (hlavně rudou), může ale také odhalit jen rameno nebo kotníček a přesně vědět, jak pomocí malého detailu získat pozornost
Vědma/Stařena
- vědma je moudrá, vnitřně stará, ví mnoho o světě a o životě a své zkušenosti předává dál
- je pasivní, nežene se za věcmi, které zajímají mladé, vede poklidný život
- ví, kdo je a je s tím smířena, i sama se sebou, je smířena se smrtí, která se blíží
- může mít nadpřirozené schopnosti, předvídat budoucnost, věštit z karet
- není oddaná dobru ani zlu, snaží se udržet rovnováhu
- obléká se jako stařena, zahaluje se – dlouhé sukně, šátky, haleny, …
Matka/Pečovatelka
- náplní jejího života je rodina a starost o ostatní, potřebuje manžela a děti nebo alespoň zvířátka, o která by mohla pečovat, také může být dobrou vedoucí nějaké instituce, třeba spolku matek
- všichni kolem ní jsou vždy dobře nakrmeni, v teple a v bezpečí, záleží jí na každém, je mateřskou figurou pro každého, koho potká, je soucitná a tolerantní, vždy má pohlazení a hezké slovo
- vůči svým milovaným se někdy může chovat až příliš ochranitelsky, jako lvice chránící mladé
- někdy má problém dovolit dětem, aby vylétly z hnízda, může je ovládat a omezovat „pro jejich dobro“
- její styl je spíše jednoduchý, venkovský až romantický, moc o sebe nedbá, více dbá o druhé
V.T.
Athena, Artemis, Afrodite v tomhle pořadí, ta Afrodie mě tam překvapuje. Pravda je, že se víc identifikuji s archetypem Háda a Herma, oba bych posadila před Afroditu. Proč ženy nemůžou mít mužské archetypy? Nemá to tak být? V každém je část muže a část ženy, větší či menší.
Nemám ráda, když se lidi soudí podle pohlaví. Typický příklad, komunita posvátného ženství. Čtu si tak tedy o tom, jaké ženy prý jsou, jaký je jejich úděl, pocity, síla a vždycky cítím faleš uvnitř, že prostě taková nejsem, jak se píše. Tak se pak cítím špatně, že nejsem “správná” žena.
Napsat k takovému článku pak komentář, že prostě se tak necítím, že to není pravdivé to je jako hodit se do jámy lvové. Přijde spousta osvícených žen mi říct, že sama sebe neznám, že musim být taková nebo maková, protože mám vagínu. Tak jsem se na to vykašlala.
Ženství a mužství, to je sociální koncept a věřím na něj asi jako na horoskopy – tedy vůbec.
Nerisa
Zrovna v (nejen) řecké mytologii mi přijde, že každá bohyně má i protipól boha, který zastává podobnou roli. A také jsou tam nezávislé bohyně (jako Athéna a Artemis), které mají spíše „mužské“ charakteristiky, nejsou typické matky-pečovatelky. Afrodita, i když je přes tu lásku, je také nezávislá bohyně. Netroufla bych si tvrdit, jestli jsi nebo máš být taková, jak říkají komunity posvátného ženství. To je na tobě. Já si můžu myslet, že každá žena by měla mít dobrý vztah ke svému ženství – neodsuzovat ho, nezavrhovat, protože vidím, že to většinou není dobré, ale to je jen můj názor; a navíc pro každou ženu je ženství něco jiného. Jsou role, které pro mě nejsou autentické a takové, které ano. A jiná žena to má určitě zase jinak. Každopádně, jestli tě lákají mužské archetypy, není důvod se jimi neinspirovat. Můžeš zkusit najít test i na ně. Poslouchej sebe, kam tě to táhne, tam jdi a uvidíš.
V.T.
No, třeba Persefona a Hádes mi přijdou jako velmi odlišní bohové. Hádes je nejvyšši soudce mrtvých, nejčestnější bůh (i únos Persefony byl právně v pořádku z pohledu starověkých Řeků). Nikdy nezabil smrtelníka, nebyl nevěrný Persefoně. Z tohoto hlediska je spíš jako Themis bohyně justice.
Persefona je dívka, utlačovaná matkou, hodná holčička, unesl ji její strýc a pak se stala královnou, stále je ovšem bohyně jara a přírody.
Afrodita je možná moderní feminismus. Athéna chodí a snaží se být jako muž, ženské věci zavrhuje. Afrodita se maluje a módně se obléká, svádí muže, ale říká že ženské je stejně dobré jako mužské. Zájem o módu totiž není hloupější než zájem o auta. Artemis se taky obklopuje ženskou společností, ale Athéna dělá, že “holky jsou pitomý!”
Nedovolila bych si říkat, že zrovna ty mi něco přikazuješ, jen popisuji svoji zkušenost s tímto hnutím. Jako hnutí Hare Krishny, vždy když jsem v Praze jedu metrem a často tam stojí žena v oranžovém sárí a rozdává letáky, prodává knížky. Jezdím do Prahy cca jednou měsíčně, nepotkám jí vždycky. Tak není možné, že si mě konkrétně pamatuje. Vždycky mně z celého davu zastaví a chce si povídat o Bohu, proč mě? Co na mě vidí v davu lidí, co vylezou z metra? To by mě opravdu zajímalo, co vidí a já ne?
Kdybych potřebovala stylovou konzultaci, určitě bych šla za tebou, protože mi nebudeš nutit třeba romantické šaty s růžovýma kytičkama, když vidíš, že se z nich div neosypu. 😀
Nerisa
Je pravda, že Persefonu bych jako obdobu Háda taky nebrala, ačkoli tam je hlavním tématem právě její proměna z naivní dívky v silnou královnu podsvětí. Bohužel se o tom, jaká byla pak, už se tolik v mýtech nepíše. Každopádně, dobrá obdoba Háda by byla severská Hel nebo slovanská Morana. To by mě samotnou zajímalo, proč tě ta paní zrovna vybírá. Záhady toho, jak nás vnímají ostatní. A díky, ano, romantické šaty bych ti nenutila. Své mamince jsem také vždycky vybírala kožené bundy a podobné věci 😀
V.T.
To nevím, Hel i Morana jsou bohyně smrti, Hel je napůl mrtvola. Hádes je bratr Dia a Poseidona, stal se pánem podsvětí, protože si to vylosoval (podle některých pramenů Zeus podváděl), tzn. mohl si vylosovat kteroukoliv část oceán, nebe i zemi. Navíc s tím není moc spokojený. Je pánem země celkově, úrodné půdy, drahých kamenů, kovů, ropy, zemního plynu… část kterou Hel ani Morana neobsahují. Hel má negativní konotaci, coby původce ragnaroku, konce světa. Morana je spíš jako Thanatos. Ani o Héře nemůžeme říct, že je ženská forma Dia, nenapadá mě mužský protiklad Héry bohyně mateřství, manželství, věrnosti, touha po dokonalé rodině (zapudila Héfaista, protože byl znetvořený). Deméter taky není do páru.
Jsem typ člověka “všechno nebo nic”, tak i s bohy se buď identifikuji, nebo naopak vůbec jejich archetyp nechápu, mezi něž patří Zeus, Héra, Deméter, Hestia, Áres, Héfaistos, Poseidon, Persefone.
Na druhé straně se dokáži identifikovat s Athénou, Hermem, Artemis, Apollonem, dokonce i tu Afroditu dejme tomu chápu.
Hádes s Dionýsem mají zvláštní roli v touze po destrukci, po šílenství, rozervat sám sebe na kusy, jako naštvaný jorkšír plyšáka a roztahá ho vesele po celém bytě.
Artemis také pudová, přírodní, ta část mě co chce drandit na koni lesem, dělá kampaň proti týrání zvířat a osvětu o ženském zdraví, menstruaci, feminismus. Afrodita je smyslná, rozdává si to tam s Dionýsem, dekadence, touha po “špinavém”, tabu.
Naopak Athéna s Apollónem a Hermem jsou vzory civilizace, intelektu, žijí v hlavě. Tyto archetypy jsou víceméně protikladné, Hermes to tam trochu spojuje je to posel, doprovází duše do podsvětí, je přítel Háda i Athény (chtěl si ji vzít), opíjí se s Dionýsem, svádí Afroditu, skládá básně s Apollónem. Podle Nietzscheho je princip Apollona a Dionysa v každém z nás.
Napadlo mě, že různé styly mohou i korespondovat s principem určitého živlu, romantický třeba voda, klasický země, sportovní země a vzduch?
Asi podle toho, co ta paní hledá? Možná vidí tu moji fascinaci éterickými, respektive té jejich určité nelidskosti, fascinuje mě umělá inteligence i bohové. Řekla bych, že je éterická, v tom jejím sárí ani nevypadá divně, podivný lesk v očích a takový hluboký zpěvný hlas.
To je zase dlouhý komentář… snad jsem na nic nezapomněla. Škoda, že už vím, co mám nosit. 😀
Nielian
Bylo trochu náročné vyplnit všechny otázky 😀 Vyšla mi , velmi překvapivě :D, dívka, the Gamine 🙂 Zaujalo mě, že jedna z mých oblíbených celebrit, Marilyn, je hned vedle v Ingenue 🙂
Před nějakou dobou jsem zjistila, že se na archetypy dělají konstelace – sledování vnitřních obrazů, výklad karet apod. Dokonce existuje i tarot s bohyněmi 🙂 A dá se na to použít i tento test.
Moc se mi líbí, že ve výkladu jsou k těmto obecným archetypům přiřazeny bohyně různých kultur. Např. Isis jsem zahlédla nejméně ve třech kategoriích – dívka, matka, královna 🙂 a nejspíš bude uvedená i jako mystička.
Hezký článek 🙂
nerisa
Mě u popisu té dívky hlavně zaujala zmínka tří fází, ve kterých se může nacházet – ta poslušná, pasivní, zranitelná dceruška; temná, nezodpovědná, kreativní rebelka a spirituální, silná, soucitná královna. Když už u sebe poznávám nějaké „dívčí“ sklony, vidím se spíš v té rebelce, což je pro mě lépe stravitelné než představa, že bych byla ta poslušná, pasivní holčička 😀 Nicméně se v té královně ještě úplně nevidím. Ale musím říct, že je trochu nasírací, že tyhle archetypy dívek musí „dospět“ do jiné podoby, zatímco ostatní typy prostě jsou jaké jsou a nic víc řešit nemusí 🙂